Ze všech těch dívek, co jsem poznal, vzpomínám často na gotičku,

chodila stále celá v černém, s despektem na svět hleděla.

Vždycky, než jsme se milovali, tak zapálila černou svíčku,

a z mojí duše přijímala spíš ďábla nežli anděla.

Ústa většinou mlčenlivá černou rtěnkou si malovala,

přála si, ať ji oslovuji jménem, které si zvolila.

Četla si staré grimoáry a jména démonů všech znala,

měla tak krásně prázdné oči, temnotou byla opilá.

Zvykla si od dob dospívání dívat se kolem pohrdavě,

působila dost vyrovnaně, klid v duši brala z temných sil.

Já nikdy přesně nevěděl jsem, co se jí zrovna honí v hlavě,

ať cokoliv však udělala, cynik ve mně to ocenil.

Byli jsme oba příliš stejní, nakonec nás to rozdělilo,

dnes každý ve svém vlastním světě konáme Satanovo dílo.