Někdy si vážně připadám, jako bych žil dva životy,

v tom prvním hraji celé dny jen společenské role

a druhý život plný je ztracených snů a samoty...

V jednom jsem vždycky nahoře a v druhém vždycky dole.

Navenek nic mi nechybí, mezi lidmi se netrápím,

na okolí se usmívám tam, kde mi bonton velí.

Doma schoulený do smutku po večerech se utápím.

Čas ve dvou světech prožívám, v žádném však nejsem celý.

Dva životy tak odlišné nejsou nikterak spojeny;

když v jednom z nich se raduji, tak nevím o tom druhém.

V hloubi duše jsem unaven z té neustálé proměny,

ten schizofrenní cyklus je začarovaným kruhem.

Střídavě ve dvou životech můj čas mi přes den letí,

a po nocích sám pro sebe žiji svůj život třetí...