Uvnitř je vědomím, tělem je navenek,

lehce ti připevní na srdce závaží.

V mužích vždy vyvolá proud hříšných myšlenek,

však to, jak berou ji, vždycky ji uráží.

Po dlouhém bloudění zná svoji hodnotu,

konečně sama je se sebou smířená.

Nyní se naplno otvírá životu,

každého okouzlí ta její proměna.

V davu ji rozpozná jen člověk vnímavý,

zvláštní směs půvabu a vnitřní noblesy.

Hluboko v nitru svém stejně i ona ví,

že i ji na věčnost jednou smrt vezme si.

Nebe se rozevře, zvony se rozezní

a jenom vzpomínka nejasná zbyde z ní.