Jsem Buridanův osel, co vybrat neumí si,

stejná síla mě denně na obě strany nutí,

chuť žít a touha zemřít stále se ve mně mísí,

zanikám v půli cesty, neschopen rozhodnutí.

Životem kráčím téměř bez zájmu o okolí,

lhostejný jsem všem lidem, stejně jako sám sobě.

Zbytečná marná láska jak tříska v srdci bolí,

a cizincem se cítím, vzdáleným dnešní době.

Potom však přijde chvíle, kdy v dálce na obzoru

uvidím malý záblesk, co krev mi do žil vrátí...

Na chviličku se ve mně probudí trocha vzdoru,

další den ale všechno zase svůj smysl ztratí.

Chci letět, chci i padnout, nepohnu se však z místa.

Pro rozpolcenou duši smrt zaživa se chystá.