Celý život pracoval jsem s tím, co bylo předem dáno,

svůj vzhled ani svoje jméno já sám jsem si nevybral.

Tělo skončí nenávratně spáleno či zakopáno,

jméno možná v mysli lidí zůstane jen chvíli dál.

Snažil jsem se v sobě najít něco, co by přetrvalo,

dokázat tím, že tu někdo jako já dýchal a žil.

Přes veškerou svoji snahu našel jsem však toho málo,

co bych smrti na hranicích ke kontrole předložil.

Svět kolem jsem pozoroval, dospěl jsem tak k přesvědčení,

že jsem vlastně nebyl nikým, jen chvilkovou iluzí.

Celkem mě to uklidnilo, vím, že ve mně chyba není

a všichni jsou na tom stejně, takže mě to nemrzí.

S vědomím své nicotnosti mohu klidně na dno padat,

není nikdo, s kým se loučit, není komu účty skládat.