Jsi jemný chladný vánek ve dnech, kdy slunce pálí,

jsi plamínek, co hřeje, když venku vládne mráz.

Pod pohledem tvých očí se každý smutek vzdálí,

v umírajícím srdci umíš zastavit čas.

Jsi na obloze hvězdou, co nejjasněji září,

jsi na obzoru světlem, za nímž má smysl jít.

Své nitro jako perlu skrýváš pod něžnou tváří,

máš schopnost z hloubi duše nový svět vytvořit.

Jsi prosluněné ráno na opuštěné pláži,

jsi nekonečný prostor na cestě ke štěstí.

Ani loď plná zlata tvůj úsměv nevyváží,

tvá přítomnost je lékem na všechny bolesti.

Jsi čarokrásná země, kterou chci poznávat,

jsi ta, před níž se skláním, jsi ta, kterou mám rád.