Za oknem smog a mlha, říjnové kalné ráno…

Stačí otevřít dveře, všechno je jiné hned.

Prožívat denně zázrak osudem je mi přáno,

ač bydlím v malém bytě, tak mám tu celý svět.

Překvapení mě čeká při každém otevření,

já přenesu se jinam a vždycky žasnu kam.

Koupelna je pryč v mžiku, v tropickou pláž se změní

a bosý místo dlaždic písku se dotýkám.

Jednou jsem v Brazílii, Copacabana volá,

jindy mě zase vítá za dveřmi Karibik,

a moje malá vana vždy vlnobití zdolá.

Mívám tak v zimě léto a vzdávám za to dík.

Když exotika zmizí, už je to o ničem,

ve vaně pak jen ležím pod infrazářičem.