Kdybych šel krajem celou noc a ráno padl únavou,

pouhá myšlenka na tebe pomohla by mi vstát.

Kdybych se snad stal žebrákem, k spaní jen kámen pod hlavou,

zůstalo by mým bohatstvím to, jak moc tě mám rád.

Kdybych z paměti minulost nenávratně si vymazal,

stejně hluboko v srdci svém tvůj obraz dál bych měl.

Kdyby mi zbyl den života, ze všeho nejvíc bych si přál,

abych tě ještě jedinkrát na chvíli uviděl.

Kdybych měl sílu slunci říct, ať pro tebe se rozsvítí

uprostřed noci nejtmavší, budu to po něm chtít.

Kdybych tě mohl zachránit za cenu svého nebytí,

přinesu oběť nejvyšší, abys ty mohla žít.

A kdybych tě směl obejmout a něžně pohladit,

získal bych poklad největší, jaký kdy můžu mít...