Rozsudek svůj ti sdělím, čím jsi v mých očích vinna:

odsuzuji tě k lásce za tvůrčí inspiraci,

za to, že moje srdce dnes k oblakům se vzpíná

a spousta vnitřní něhy v odpověď se mi vrací.

Soudím tě plný vděku za sny, které mi dáváš,

za to, že svítí slunce a v zimě že sníh padá,

za to, že jako žena krásná být nepřestáváš,

že vlídnost v sobě hledám a zlo mě neovládá.

A můžeš také za to, že svět má smysl stále,

za to, že příval síly pohled na tebe dá mi,

že s osudem boj svádět snažím se vytrvale,

za proplakané noci pro dálku mezi námi.

Za to, že cit jsem našel, co dosud nepomíjí,

za to, že píši básně... za to, že ještě žiji.