Prudký žár začal zpracovávat tělo v dřevěné truhličce,

mrtvé tkáně se v popel mění, z komína zvolna stoupá dým.

Jen malé děvče nechápavě ptá se po svojí sestřice:

„Vždyť nedávno tu ještě byla, tak kdy ji zase uvidím?“

Davy lidí se shromáždily, přišly poslední poctu vzdát,

dnes má svůj pohřeb velkolepý ten slavný pán a bohatý.

Jak to, že jeho buňky budou v plamenech žhavých roztávat?

Vždyť přece míval tolik peněz – a skončí jako já a ty.

Vdova v černém zoufale hledí na rakev se svým manželem.

Polibky, úsměv, pohlazení., to všechno v ohni shořelo...

Probdělé noci plné pláče stanou se jejím údělem.

Vždyť ho tak dlouho milovala, tak kam to nyní zmizelo?

Nic z našich blízkých nezůstane, až kouř se navždy rozptýlí.

Možná jediný z atomů pak vdechneš do svých plic na chvíli.