To, že vstřícný jsem a chápavý, je obvyklá mylná představa,

ženám vždycky radím upřímně, ať své city jinde utratí.

Ten, kdo směrem ke mně vykročí, v duši mé jak v pasti zůstává,

jednosměrná je to ulice, kdo jde po ní, zpět se nevrátí.

Je to tunel, strop má špinavý, nikdy žádnou hvězdu nespatříš,

místo, kde je zcela lhostejné, zda je pátek nebo pondělí.

Pro všechny, na nichž mi záleží, platí zákaz přistupovat blíž,

mohli by to celkem těžce nést, kdyby do mě příliš viděli.

Udělej hned radši čelem vzad, aby později ses nelekla,

jakmile vpřed jednou vykročíš, otočit se pak už nestačíš.

Po chvíli procházka příjemná promění se v chůzi do pekla,

já tě tam však dojít nenechám, v půli cesty zastaví tě mříž.

Po té ulici jdu léta sám, nevím dosud, co mě čeká dál.

Přede mnou se prostor rozkládá, k cíli jsem se ještě nedostal.