Je už roky osamělý, z bytu téměř nevychází...

Občas, tesknou touhou veden, sjede sedm pater dolů,

rozjede se zavzpomínat na lásku, která mu schází,

podnikne pouť nostalgickou na místa, kde byli spolu.

Na procházky chodívali tenkrát před patnácti lety,

začali si zapisovat, kde všude se políbili.

Ústa k ústům, dlaně k dlaním, propojily se dva světy,

v srdcích hvězd se dotýkali, o rodině ve dvou snili.

Minulost mu s přítomností do jednoho celku splývá,

trýznivě si do detailů dávný příběh připomíná.

Objede tak celé město, slzy v očích přitom mívá.

Než všechna ta místa projde, v dáli slunce uhasíná.

Nakonec před pěkným domem stojí chvíli, když se setmí,

tam, kde ona šťastně žije s manželem a dvěma dětmi.