Kráčeli letní krajinou - dvě srdce, která hoří

láskou, co je jí souzeno nedojít k naplnění.

Šli úzkou cestou ve skalách a blížili se k moři,

bolest za sebou vláčeli... dnes se však všechno změní.

Chlapec měl černou košili, dívka béžovou blůzku;

dlouho v šatníku hledala to, co jí bude slušet,

až společně se vydají na osudovou schůzku,

ona s nádorem na mozku, on s rakovinou duše.

Zbývalo jí pár měsíců, než smrt zatne své drápy,

on zdravý byl, však nemohl dál existovat bez ní.

S každým dnem na tom byla hůř, nechtěl ji vidět trápit,

tak navrhl, že spolu s ní zvolí řešení mezní.

Z útesu chvíli hleděli dolů na vlny bílé,

při skoku byli v objetí až do poslední chvíle...