Jsi měsíc v úplňku, jsi slunce nad mou hlavou,

já stojím na zemi, přijímám jejich záři.

Jsi lesní jezírko, kde zlaté rybky plavou,

já na to ze břehu hledím s úžasem v tváři.

Jsi jako dravý proud, jsi rozvodněná řeka,

já smutný trosečník, co se v tom proudu topí.

Jsi slza palčivá, co do dlaní mi stéká,

já v pustině jsem prach, v němž zanecháváš stopy.

Jsi jaro v ovzduší, nebe uprostřed léta,

já na tvém obzoru jen vzdálený bod malý.

Jsi loď, co odplouvá objevit krásy světa,

já zůstal v přístavu, vidím, jak mizíš v dáli.

Jsi záblesk věčnosti, jsi vesmír nekonečný,

a já se tvůrcem stal pro oči jedné slečny.