Na sever od severu, na západ od západu,

za hranicemi prázdna, tam moje srdce leží.

Daleko od všech lidí, věčně o žízni, hladu,

a čas, který mu zbývá, stále rychleji běží.

Jak nepotřebné smetí, jak hračka pohozená,

nesnaží se nic hledat, dávno už všechno vzdalo.

Jen občas v temné noci bolestí tiše sténá,

když vzpomene si na to, co kdysi prožívalo.

Aby zas milovalo, na to již nemá sílu,

vzdálilo se mi navždy tam, kam už nedosáhnu.

Setrvačně teď bloudím bez nadějí a cílů,

a nehledám dál bytost, ke které ruce vztáhnu.

Na sever od severu dožívám slepý, němý,

na západ od západu slunce víc nevyjde mi.