Po ledové vrstvě pomalu si šlapu,

v husté mlze kráčím v zimě po jezeře,

netuším, kam mířím, nedostal jsem mapu,

led není moc silný, je to o důvěře.

Riziko mé smrti je docela vážné,

ruce se mi třesou a mozek mám v křeči.

Věřím ve své štěstí a v anděly strážné,

povedou mé kroky rychle do bezpečí.

Mráz mě v očích pálí, do vlasů mi sněží,

nevidím však šanci, jak si cestu zkrátit.

Nevím, kterým směrem nějaký břeh leží,

jinou možnost nemám, není kam se vrátit.

Našlapuji na led opatrně, tence,

snad vydrží tíhu mojí existence.