Zde je bod A, zde je bod B, mezi nimi je prázdnota,

spojí-li je tvé vědomí, něco nového vzniká.

Bereš to jako skutečnost? Je to falešná jistota.

Mozek si na tu konstrukci docela rychle zvyká.

Máme rádi své představy, toužíme mít svůj pevný bod,

vytváříme si přítomnost, žijem v optickém klamu.

Zdání něčeho stálého potřebujeme pro život,

pocit, že zvládnem vyřešit záhadu hlavolamu.

Žít v realitě umělé je bezpečné a praktické,

přestože jsme v ní v kontaktu pouze s obrazy svými.

Dává nám dojem bezpečí, vždyť se to zdá být logické:

svět kolem nás je skutečný, tak musíme být i my.

Věčnost nám jednou ukáže, že jsme si jenom lhali,

korálky našich iluzí do tmy se rozkutálí.