Na dně krabičky z dětství copánky ustřižené,

spolu s nimi tu leží pár školních vysvědčení.

Dala tam na památku, co pro ni bylo cenné,

v rámečku fotka její, dívka však už tu není.

Odjela jedno ráno do města někde v dáli,

chodba se v tichu topí, ztratil dům svého smíška.

Ve stesku její blízcí mnoho dnů proplakali,

dopisy z dálky berou jak dárek od Ježíška.

Ač pryč je přes dva roky, tak zůstává tu všude,

vznáší se dětská vůně dál v jejím pokojíčku.

S nadějí matka její na návrat čekat bude,

v kostele každý týden zapálí za ni svíčku.

Daleko odtud dívce, když vzhlédne od učení,

vzpomínka na dům rodný vždy v slzičku se změní…