Na naše plány životní čas ani smrt se neptají...

Omayra měla třináct let a v srdci spoustu přání.

Když tehdy večer nadešel, netušila, že čeká ji

posledních hodin šedesát a dva dny umírání.

Příval bahna vše zavalil, ona v zajetí zůstala,

ze smrtelného sevření nevedly cesty žádné.

Těm, kdo ji chtěli zachránit, písničku nahlas zpívala...

Byla jak křehká květina, co před očima vadne.

V horečce potom měla strach, že přijde pozdě do školy,

do kamery vzkaz poslala pro tátu, pro maminku.

Pak všichni kolem poznali, že už jí nic víc nebolí...

jen její tvář nás dojímá na nejsmutnějším snímku.

Až budeš si zas stěžovat, co ti to osud dělá,

tak do očí zkus pohlédnout dívce, co moc žít chtěla.