Vnímala teplo slunce, hltala deště kapky,

hladil ji jižní vítr, jistotu měla v hlíně.

Pak nůžky v lidské ruce zasekly do ní drápky,

svůj život květinový ztratila ve vteřině.

Dali ji do obchodu mezi ostatní kytky,

za štěstí vydávají vadnoucí symbol smutku.

Kdokoliv, kdo si koupí nešťastné růže zbytky,

odtáhne si ji domů, tak jako prostitutku.

Jistě se rychle najde milenec nadržený,

předá zraněnou růži s úsměvem předstíraným,

přitom půjde jen o to, zmocnit se těla ženy,

získat si její přízeň způsobem předem daným.

Ta váza s čerstvou vodou růži už nezachrání,

je symbolickým darem uprostřed umírání.