Cynický jsem hajzl, přesto, jak čas plyne,

vytěsnit chci z duše ty největší hříchy.

Zpovídám se sochám, každý večer jiné,

do tváří jim vmetu monolog svůj tichý.

Všechno, co jsem spáchal za ta dlouhá léta,

do detailů líčím, dávám si s tím práci.

Neunikne sochám ani jedna věta,

jedněm slzy tečou, další skoro zvrací.

Žil jsem jako bohém, mám co k vyprávění,

o tom, co jsem zkazil, o tom, co jsem ztratil.

Budoucnost je daná, cesta zpátky není,

je čas, abych vinu aspoň slovy splatil.

Po Karlově mostě v noci občas kráčím,

do rána těm sochám říct vše sotva stačím.