Bolest pro ni stala se pravidelným námětem,

četné jizvy na rukou nejlepším jsou dokladem.

Jsou to malá vítězství nad smrtí a nad světem,

mementa, co v nouzi ji občas chrání před pádem.

Nosí dlouhé rukávy, aby ruku zakryla,

ranami je pokrytá od zápěstí po paži,

všude tam, kam žiletka do kůže se zaryla,

vždycky, když si myslela, že na světě překáží.

Za ta léta zvykla si, nikdy ji to nebolí,

při každém tom říznutí má spíš pocit úlevy.

Když ti duši drtí svět, tak se hodí cokoli,

lidem je to lhostejné, to už dávno dobře ví.

Ke svým ranám hlásí se a na nic si nehraje,

trochu za ně stydí se, trochu na ně pyšná je.