Stojí holka odhodlaně tváří v tvář tajemné síle,

zažívá to po dvacáté, stejně se vždy poleká.

Ke kouzlu, co očekává, dojde náhle během chvíle,

jeden strom uprostřed lesa promění se v člověka.

Nejdřív z toho byla v šoku, vlastním očím nevěřila,

teď už chodí na jistotu přesně v pravé poledne.

Ze stromu se tehdy stává muž o jakém tajně snila

a očima strnulýma do tváře jí pohlédne.

Zmatený, že může chodit, dělá kroky klopýtavé,

naproti mu dívka vyjde a padnou si v objetí.

Místo větví rukama smí hladit její vlasy plavé...

v nehybný strom bohužel však změní se zpět vzápětí.

Ke kmeni se dívka tiskne, raněná tou proměnou,

ruce mívá pohmožděné, tvář od kůry odřenou.