Ve snech, které mívám občas pozdě k ránu,

ocitám se vždycky v prapodivném stavu.

Pravidelně se v nich někým divným stanu,

včera se mi zdálo, že jím svoji hlavu.

Zakousnout se do ní odshora jsem zkusil,

na patře mě lehce šimraly mé vlasy,

uvízly mi v krku, skoro jsem se dusil.

To, co potom křuplo, byly uši asi.

Horní část mé lebky v ústech trochu dřela,

mozek jako želé čvachtal na jazyku,

za chvíli i jazyk zmizel uvnitř těla,

jenom pár slin zbylo na krvavém triku.

Hlavu jsem zpět dávil, byl to proces hladký,

od té doby nosím na krku jen zvratky.