Při pohledu na tebe v noci mé se rozední,

srdce se mi rozbuší, lépe se mi dýchá.

Jako svěží vánek jsi v rozpáleném poledni,

hudba, která zazní mi do vnitřního ticha.

Máš svou vnitřní důstojnost, ta dokáže vítězit

nad vlastními omyly, co tě posílily.

Díky tobě laskavost umím v sobě objevit,

kde jsem dřív byl lhostejný, dokážu být milý.

Kdykoliv tě vidět smím, vnímám světlo z plných sil,

a přeji si roli hrát v něčem ušlechtilém.

Jestli snad Bůh skutečně kdysi náš svět vytvořil,

pak mu navždy vděčný jsem, že jsi jeho dílem.

Už jen tím, že někde jsi, rozháníš mou temnotu,

pomáháš mi znovu vstát, probouzíš mě k životu.