Jedné z postav Mrchoviny nemusíš se vůbec báti,

podráždí ti nanejvýše estetické cítění.

Pravidelně každý večer svoje bytí rázně zkrátí,

druhý den, když slunce vyjde, následuje vzkříšení.

Ve chvíli, kdy soumrak padne, podívá se na oblohu,

z jeho úst pak ozývá se dlouhé táhlé zavytí.

Požírat sám sebe začne, nejprve svou levou nohu,

postupně se celým tělem za hodinu nasytí.

Děsivý je pohled na to, jak po částech ten tvor mizí,

zbydou pouze lačná ústa, ve vzduchu se vznášejí.

Drsné torzo samožrouta přesto pole nevyklízí,

ráno, které potom přijde, dá mu novou naději.

Svoje tělo zpátky zvrátí a znovu ho sestaví,

bude čekat do večera, než mu zase vytráví...