Nemá moc starostí, osud jí celkem přeje,

noci jsou poklidné a všechna rána stejná.

Přestože u srdce pocit štěstí ji hřeje,

často si připadá tak strašně obyčejná.

Je těžké vyjádřit to, co jí vlastně vadí...

Hodného muže má a s ním dvě zdravé děti.

Ač jí nic nechybí a dál se mají rádi,

občas se trápí tím, jak šíleně čas letí.

Rodinnou pohodu sbírá jako med z plástve,

přitom však myslí si, že uvnitř není celá.

Mívala spoustu snů, ty dávno vzaly za své,

cítí se vyhaslá při vzpomínce, co chtěla.

Když svého manžela zeptá se třemi slovy:

"Že nejsem banální?", mlčí a neodpoví...