Na hlavní ulici před vchodem do kina,

pod šedou oblohou v říjnovou neděli,

v krvavé kaluži ležela zdechlina,

špinavá, přejetá, kosti z ní trčely.

Byla to žalostná zdechlina kočičí,

doma jí Tlapičko říkali za živa.

Když auto nákladní někoho poničí,

příjemný pohled to většinou nebývá.

Večer se po filmu z kina dav vyhrnul,

zdechlinu obcházel, a měl ji na háku.

Nikdo se nenašel, kdo by se ustrnul,

všichni jen slzeli nad koncem bijáku.

Po cestě lhostejně míjeli holčičku,

tu, která hledat šla zaběhlou Tlapičku.