Zámek plný sonetů

Občas ještě ve snech vídám

svoji ztracenou zem...

Před očima ti uvadnou

tvůj milý, tvoje milá...

Příjemnější je na rtech smích,

než utápět se v pláči...

Já napořád ti budu vděčný

za to, co ve mně probouzíš...

Nikdo se jich nezastane,

mívají strach ze všech stínů...

Vždycky jsem měl podezření,

že jsem systémová chyba

Děsivý svět se ukrývá v místech,

kam slunce nezasvítí...

Příště se narodím jak porce zmrzliny,

kterou si nabereš v cukrárně na lžičku.

Zastavily se před časem

na křižovatkách životních...

V údivu stát jsem zůstal,

myslel, že zrak mě šálí...

Denně se k sobě vracíme jak dělník do fabriky..

Znám křišťálovou studánku,

kde zakopán je pes…

Všechna jména, všechny tváře

vítr času pohltí...

V našem kraji překvapí tě

to, co jinde není běžným...

Za pár let bude okoralé,

co dnes působí nevinně…

Dvě těla spojí se

do milostného tance...

Šance najít pevný bod

jsou dnes příliš malé...

Za činnost, co smysl nemá,

dostávají odměnu...

Stále svou milou vidí

v tom rozloženém těle...

Ta dívka dávno ztracená

začala se mi zpovídat...

V andělské krvi s rozkoší

budeme se pak brodit...

Zbav se tíhy všech věcí,

poznej, jak věčnost chutná...

Mé nitro psychopata

přetéká lhostejností...

Lásku ti dám, ty dáš mi svou,

vždyť jsme tu jenom na chvíli...

Zavřeli mě do ústavu,

nechtějí znát vysvětlení...

A umaštěnou tlamu

utřeme do rukávu...